MUAYTHAI – historie

Muaythai – thajský box neboli thaibox je plnokontaktní bojový sport pocházející z Thajska. Kořeny má v bojovém umění Muay, které užívá techniky boje ve stoje společně s početnými technikami zápasu v klinči. Tato fyzicky a psychicky náročná disciplína je ve volném překladu jako umění osmi končetin, protože se v ní používají kombinace úderů rukou, loktů, kolen a nohou.

Označení muaythai má základ ve slově muay, avšak původně mělo více druhových jmen, například  ‚pahuyuth‚ (původem ze sanskrtského ‚bahu-yud-dha‘ znamenající neozbrojený boj), muay boran ( prastarý box), nebo ‚toi muay‚ čili jednodušeji ‚muay‘  které se překládá jako spojit dohromady. Muaythai se proto vnímá jako sport, který spojuje lidi nejen stejným stylem boje, ale také z nich dělá rovné bojovníky bez ohledu na náboženství, rasu, pohlaví a sociální rozdíly.

První zmínky o tomto bojovém stylu pochází ze 13. století. V jihovýchodní Asii řadu let mezi sebou válčilo Thajsko, Barma a Kambodža, a proto tyto státy budovaly silné armády. Thajský vojenský výcvik zahrnoval mimo jiné také trénink sebeobrany beze zbraně a mladé bojovníky vyučovali v technikách bojového umění zkušení mistři. Zmínky o prvních konfrontačních zápasech jsou známy z období vlády krále Naresuana – 1560.nl., který zavedl nový typ zápasů s názvem ‚muay khat chueak‘, kdy dříve jen muži zápasící holými pěstmi začali nosit provazce konopného lana kolem svých rukou a předloktí.

Mimo území Thajska se umění muaythai poprvé objevilo v roce 1774. Barmský král se rozhodl ověřit pověst, že bojovníci muaythai jsou neporazitelní. Uspořádal oslavy pro Zlatou pagodu v Rangúnu, u jejichž příležitosti se konaly početné bojové zápasy. Barmský král vybral nejzdatnějšího zajatce z dobývání thajského hlavního města Ayutthaya jménem Nai Khanom Tom. Thajský zápasník porazil 10 barmských boxerů bez přestávky mezi souboji. Barmského krále styl boje okouzlil natolik, že slíbil svobodu všem thajským zajatcům. Legenda Nai Khanom Tom, o kterém vyprávějí v Thajsku příběhy před spaním rodiče svým dětem, představuje také nejvyšší ideály muaythai – touha po čestném vítězství a odvaha čelit jakýmkoliv okolnostem. Jeho nesmrtelný odkaz zní: „Nemůže tě porazit nic, kromě tebe samého.“

Za otce muaythai jako sportu je však považován thajský král Pra Chao Sua, zvaný Tygří král, který vládl v 18.století během éry Krung Sri Ayutthaya. Ten  zpřístupnil tréninky muaythai kromě svým vojákům také i široké veřejnosti. Tím se umění muaythai rozšířilo z královského paláce prostým občanům a začaly se pořádat i organizované turnaje. Sám Pra Chao Sua se účastnil vesnických soutěžních bojů v přestrojení, aby jeho královské postavení nestálo v cestě férovému zápasu. Tygří král se stal neporaženým šampiónem ve třech váhových kategoriích.

Muaythai je založeno na tradici a duchovním rozměru. Právě v období vlády krále Pra Chao Sua byly položeny základy pěti duchovních pilířů muaythai – Čest (Honour), Dokonalost (Excellence), Respekt (Respect), Tradice (Tradition) a Férovost (FairPlay). Tyto principy přežívaly v muaythai po staletí a vytváří základní hodnoty i současného pojetí muaythai.

Čest

Vysoká úcta, respekt, výsada, pohled na člověka s velkou vážeností.

Čest je abstraktní koncept zahrnující vnímání kvality důstojnosti a úctyhodnosti, která ovlivňuje jak sociální postavení, tak i sebehodnocení jednotlivce či společnosti.

Ctnost – v porážce a stejně tak ve vítězství. Musíme ctít budoucí generaci stejně, jako ctíme naše praotce a matky. Musíme ctít naše vyzyvatele, stejně tak naše spolubojovníky.

Dokonalost

Stav nebo kvalita vynikající nebo výjimečně dobrá, extrémní zásluhy, nadřazenost.

Dokonalost je kvalita, kterou lidé opravdu ocení, protože je tak těžké ji najít. Dokonalost tkví ve zbavení se jakékoliv chyby či nedostatku.

Všichni zájemci z oblasti Muaythai mají mít cíl být nejlepšími a pokračovat v praxi ve všech oblastech svého působení. Každý má mít právo na vzdělání a sport, bez ohledu na pohlaví nebo společenské postavení.

Respekt

Respektování pravidel a rovného zacházení. Spravedlivé a čestné zacházení, jednání a chování.

Respekt je pozitivní pocit úcty k osobě nebo jinému subjektu (jako je národ nebo náboženství) a specifické jednání projevující tuto úctu. Respekt může být také určitý pocit úcty pro skutečné kvality toho, koho respektujeme.

Respekt může být dán i přijat. V závislosti na individuálním kulturním referenčním rámci může být respekt zasloužen. Respekt je považován za získaný nebo vyvinutý v průběhu času a často je vyžadována neustálá interakce, která udržuje či zvyšuje pocit respektu mezi lidmi.

Úcta mezi lidmi bez ohledu na pohlaví, společenské postavení, náboženství, rasu nebo věk. Pokud není žádný respekt, nelze přežít. Sportovci ukazují nejvyšší vzájemný respekt, ať vyhrávají nebo prohrávají.

Tradice

Přenos zvyků či víry z generace na generaci, nebo způsob, jakým jsou tradice předávány.

Tradice je zděděná a zavedená ve společnosti, reprezentuje obecné vzorce myšlení, jednání nebo chování (náboženská praxe nebo společenský zvyk).

Tradice byla podstatou thajského sportu a společnosti od jejich počátků před dvěma tisíci lety, a i přes dnešní velký rozmach Muaythai se tradice nezapomínají. Svět se mění rychle, ale tradice a hodnoty našich předků musí být ctěny a uchovány.

Fair play

Respektování pravidel a rovného zacházení. Spravedlivé a čestné zacházení, jednání a chování.

Fair play je komplexní představou, která zahrnuje a ztělesňuje řadu hodnot, které jsou zásadní nejen pro sport, ale i pro každodenní život.

Fair Play – je třeba dodržovat pravidla fair play mimo soutěže a stejně tak v ringu. Muaythai bojovníci by měli raději neuspět se ctí, než aby zvítězili nečestně. Sportovci, kteří bojují podle způsobů fair play odmítají doping, bojují čestně a rozhodčí musí zajistit, aby byla zvednuta ruka skutečného vítěze. Sportovní integrita a etické chování musí zůstat středobodem našeho sportu.

Muaythai se tedy stalo praktickou bojovou technikou použitelnou ve skutečné válce, ale také zábavním sportem, ve kterém soupeři bojovali před diváky. Postupně se muaythai stalo nedílnou součástí místních festivalů a oslav, které se konaly zejména v budhistických  chrámech.

Jednou z thajských národních tradic, které se zachovaly i do dnešní podoby muaythai, je rituální tanec Wai kru. Bojovník předvádí Wai kru v ringu vždy před samotným bojem a projevuje tím respekt a úctu svým trenérům. Při rituálním tanci má bojovník na hlavě tradiční thajskou čelenku nazývanou Mongkon, která se obvykle vyrábí ze speciální bavlněné příze. Mongkon je považován za posvátný předmět, který může obsahovat buddhistické předměty. V minulosti měly mongkony v sobě skrytý amulet, kterému mnich dal sílu speciální modlitbou. Bojovníci nosili mongkon před každým soubojem, protože věřili, že jim přinese v ringu štěstí.

MONGKONS

Mongkon (Mangala) je tradiční thajská čelenka, kterou nosí bojovníci Muaythai při rituálním tanci před soubojem. Obvykle se vyrábí ze speciální bavlněné příze, která byla určitým způsobem spojena. Mongkon je považován za posvátný předmět, který mistr Muaythai slavnostně požehnal na speciální ceremonii učitelů a může obsahovat posvátné buddhistické předměty, například obrázky, sošky nebo střípky spisů. V minulosti (a někdy i v současnosti) měl v sobě skrytý posvátný amulet, který byl mnichem posílen speciální modlitbou. Starověcí bojovníci a zápasníci nosili Mongkon před každým soubojem, protože věřili, že jim přinese štěstí a umožní jim zvítězit. Tato tradice se udržuje dodnes.

Wai Kru  

Wai Kru je thajská národní tradice, obřad odměňování učitelů. Je to ukázka respektu a vděčnosti žáků vůči učitelům, jejich výuce a výcviku. Wai Kru se tradičně účastní Thajci různých profesí a umění, např. tanečníci, bojovníci s meči, hudebníci, stejně jako akademičtí studenti a Muaythai zápasníci samozřejmě nejsou výjimkou. „Wai“ znamená projevovat úctu spojením obou rukou před hrudníkem. Předvedení Wai Kru neznamená pouze projevení respektu současného učitele, ale zahrnuje poctu i všem učitelům dané disciplíny. V tomto tradičním zvyku žáci projevují hlubokou úctu pro své učitele, kteří jsou respektováni pro své znalosti a ctnosti.

Bojovník muaythai se nazývá „Nak Muay“ a vedle něj existuje také pojmenování „Nak muay farang“ pro zápasníky ze západních zemí, což znamená v překladu „cizí bojovník“. Thajské slovo „Kru“ pak označuje osobu, která učí své svěřence technikám muaythai. Takoví lidé jsou v thajské společnosti respektováni a vedou životy s vysokými morálními standardy. Jejich výuka a vedení svěřenců hrají nejdůležitější roli při formování charakteru žáků. Práce Kru trvá až do chvíle, než jejich žáci dosáhnou plného vzdělání a stanou se úspěšnými ve své profesi.

KRU

„Kru“ je thajské slovo, které znamená osobu, jež učí žáky. „Sid“ je ten, kdo předává znalosti žákům. Kru jsou v thajské společnosti tradičně vysoce respektováni, jsou moudří, plní vytrvalosti a vedou své slušné životy s vysokými morálními standardy. Studují svědomitě, aby nasbírali znalosti a pak mohli předat všechny své vědomosti žákům. Jsou obětaví a trpěliví v plnění svého učitelského závazku. Neustanou, dokud jejich žáci nedosáhnou plného vzdělání, stanou se úspěšnými a učiní pokroky ve své profesi. Osvětlují svíčku moudrosti žákům a vyvádí je z temnoty. Kru mají vždy následující tři vlastnosti: moudrost, laskavost a čistotu. Žijí bez nenávisti, zlosti nebo špatné vůle. Jejich výuka a vedení hrají nejdůležitější roli při formování charakteru žáků. Takový Kru je zpravidla odměněn pro své dosažené úspěchy, všeobecnou úctu a pro nárůst počtu žáků, kteří jsou ochotni podřídit se jeho vedení.

Ve 30. letech 20. století se kodifikovala první pravidla Muaythai. Zakázalo se užívání konopných provazů na rukou a místo nich se již bojovalo s koženými rukavicemi podle vzoru západního boxu. Zápasníci byli nově rozděleni do hmotnostních kategorií a zápasilo se na 5 kol. Dříve totiž bojoval každý s každým do té doby, než jeden v ringu nepadl.

Před začátkem 2. světové války přivedl Muaythai na stadiony král Rama VII. Rozmach Muaythai nastal po válce, kdy do Bangkoku přijížděli bojovníci z různých koutů země, aby získali slávu a peníze. Tuto slávu mohli nalézt na stadiónech, jako je Rajadamnern Stadium  a Lumpinee Boxing Stadium.

Jednotný název pro bojové umění osmi končetin ustanovila až v roce 2012 celosvětová organizace IFMA, aby byl v souladu s jinými sporty jako judo, karate apod. a nebyl přímo vázán na zemi vzniku (Thajsko). Oficiálně užívané označení je tedy muaythai nikoliv muay-thai.

Muaythai bylo v roce 2010 uznáno organizací UNESCO jako jediný sport národní kulturní památkou. Dne 6.12.2016 bylo Muaythai jako bojové umění, bojový sport s více než tisíciletou tradicí uznáno Mezinárodním olympijským výborem. Tato událost v dějinách tohoto sportu je opravdovým a nejdůležitějším mezníkem, který zařadil sportovní odvětví Muaythai mezi ostatní veřejnosti známé a populární sporty.